Jmenuji se Marek a v 16 letech jsem prodělal amputaci levé dolní končetiny v bérci (tj. pod kolenem) po mnou zaviněném střetu s vlakem. Nebudu nikomu říkat, že můj život je stejný, úplně v pohodě a vlastně se mi nic nestalo. To bych samozřejmě lhal. Ale život může být poměrně bohatý, pokud se člověk naučí pár zásad, které ho životem „bez nohy / s nohou“ tzv. protáhnou. Sepíšu pár z nich, které mě mým životem protáhly k mojí spokojenosti:

Zásada č. 1 – ať už se vám na tom chodí sebelíp a cítíte se s tím sebekrásněji, pořád je to umělá hmota, které se musíte podvolit vy a pokud dá noha signál: Odpočívej!, tak nic jiného neuděláte. Toto je jedna ze dvou zásad, které je opravdu těžké si nastavit v hlavě a dodržovat je.

Zásada č. 2 – při dopadu z výšky větší jak 1m na protézu, se protéza zlomí – v podstatě pokaždé!

Zásada č. 3 – udělat autoškolu a následně řídit auto se s tím víceméně bez problémů dá, i když instruktor ze startu lekcí má velmi vyděšený výraz, když mu oznámíte, že máte poněkud horší cit na spojce.

Zásada č. 4 – fotbal se hraje blbě, ale nic nikomu nebrání si udělat trenérské licence a stát se fotbalovým trenérem.

Zásada č. 5 – na velké taneční výkony to není, ale na koncerty a festivaly se dá jezdit normálně dál (v tomto bodě bych rád odkázal na zásady č. 1 a 2).

Zásada č. 6 – v roce 2016 to zatím nevypadá, že by vědci přišli na to, jak nám končetiny znovu dorostou, takže je třeba se s tím smířit a nenechat se limitovat dokud ovšem nedojdeme k zásadě č. 1.

Zásada č. 7 – vystudovat vysoká škola se dá. Stejně tak najít a udržet si práci. Obojí je stejně otravné s nohou i bez nohy soudě dle kolegů a kolegyň. Opravdu v tomhle noha nezabrání!

Zásada č. 8 – pokud respektujete zásady č. 1 a 2 a zbudou vám peníze po účasti na akcích ze zásady č. 5, můžete i v klidu cestovat na různé jednodenní výlety, vícedenní i poměrně dlouhé dovolené.

Zásada č. 9 – holkám to nevadí (nevím, zda se tady odkazovat na zásadu č. 1).

Zásada č. 10 – stejně jako č. 1 je tohle to nejdůležitější. Nelitovat! Někdy je to těžké, ale pořád je to život, a že ho můžeme žít, je super. Jen je potřeba si to uvědomit.