Když mi bylo třináct let, změnil se mi od základu život. 10. června 1997 jsem chtěl vyjet odpoledne na kole s bratrem na ryby. Svoje kolo jsem měl sice doma, já ale chtěl mámino horské kolo. Musel jsem ji přemlouvat, aby mi ho půjčila. Nebyla z toho zrovna nadšená, ale když jsem jí slíbil, že budu opatrný, nakonec tedy svolila.

Jeli jsme na Bělovský jez na slepé rameno řeky Moravy. Asi v půli cesty nás začal předjíždět kamion. Bratr stihnul uhnout na chodník, ale mě kamion zachytil přívěsem za nohu a táhl mě asi 20 metrů sebou. Co bylo potom, si nepamatuji. Probudil jsem se totiž až v nemocnici. Po týdnu mě vrtulníkem transportovali do Brna na oddělení popálenin.

V nemocnici jsem strávil 3 dlouhé měsíce. Ještě dnes si na to pamatuji, jakoby to bylo včera. Když mě propustili domů, musel jsem 3x týdně docházet na rehabilitace do Zlína. Trvalo to asi rok. Až potom jsem se mohl vrátit do školy, ale o rok níže. Spolužáci mě vzali hned mezi sebe, ale trochu mi chyběli kamarádi z bývalé třídy. Do maturity jsem nedělal žádný sport. Trvalo nějakou chvíli, než jsem se vyrovnal s tím, co se stalo. Sledge hokej jsem začal hrát za Zlín až po maturitě. Zlínský klub vznikl v roce 1999 a byl to první sledge hokejový klub v České republice. Hraji za něj dodnes, navíc však ještě hraji v české sledge hokejové reprezentaci. Se zlínským klubem trénujeme jednou týdně a skoro každý víkend máme zápas. Když zápas není, většinou jsme s reprezentací na soustředění. Je to často fyzicky i psychicky náročné, ale mě to baví a navíc mi kolegové v práci vychází vstříc, takže to jde všechno zvládnout. Díky sledge hokeji jsem navštívil spoustu zajímavých míst. Hráli jsme například v USA, Kanadě, Jižní Korei, Rusku, Německu, Švédsku, Itálii, Holandsku. Naposledy jsme byli letos v únoru v Japonském městě Nagano, odkud jsme přivezli bronzové medaile. I když většinou jezdíme mezi hotelem a stadionem, vždycky se najde čas na nějaký výlet.

Mám za sebou také dvě paralympiády ve Vancouveru a v Soči. Byl to nezapomenutelný zážitek a proto bych se rád dostal i na paralympiádu do Koreje a poté za 6 let i do Pekingu. Ve volném čase jezdím rád na handbiku, nebo jsem s přáteli a rodinou. Kolo mám moc rád a jednou bych chtěl uskutečnit nějaký větší výlet.