Martin

Jmenuji se Martin. V červenci roku 2002 jsem si při pracovním úrazu  pořídil mou první zlomeninu v životě.  Jaké bylo mé překvapení, že ze zlomeniny se vyklubala amputace LDK nad kolenem.  V ten moment jsem si nedokázal představit život bez mých koníčků: turistika, myslivost, sport.

Po propuštění z nemocnice mé myšlenky byly všelijaké. Ale jak mi řekl otec „MARTINE, KDYŽ NEJDE O ŽIVOT JDE O HOVNO.“ Tato věta mne nějak nakopla. Začal jsem opět chodit do lesa sice ještě jen o berlích, ale i to byl pro mne malý úspěch.  Svého prvního srnce jsem ulovil přesně na den za dva měsíce po amputaci. Pomalu, ale jistě se již rýsovaly i mé první krůčky na  železe (protéze). A začínal jsem  objevovat  život s protézou a zjištoval, co si s ní můžu či nemůžu dovolit. Nebylo to lehké, ale dnes jsem tomu rád, že jsem to zvládl. Vrátil jsem se k turistice a hledal další výzvy. Jednou z nich bylo naučit se jezdit na kajaku, což se podařilo. Rok po amputaci jsem začal hrát sledge hokej, který hraji do dnes. Nějakou dobu jsem byl i členem reprezentace.  

Díky hokeji jsem zjistil, že mé postižení oproti jiným je „zanedbatelné“. Sice jsem něco ztratil, ale zase jsem objevil nové obzory a výzvy. A uvědomil si, že se člověk z nástrah života nesmí po……..!

 

Podobné příběhy

Blíže normálnímu životu