Petr
Jmenuji se Petr a o nohu nad kolenem jsem přišel před 23 lety následkem pracovního úrazu. Z jeřábu na mě spadl dvou tunový plech . V nemocnici jsem se probral po čtyřech dnech s nohou zavěšenou a v železech. Lékař mi sdělil, že operace trvala devět hodin, zranění byla velmi devastující a že došlo k velké ztrátě krve. I přes veškerou snahu lékařů mě musela být noha po dvou týdnech amputována. V následujících dvou letech jsem ještě podstoupil dvě operace pahýlu, kdy mi byla odstraněna plastika a upraven tvar pahýlu, který mám celkem krátký.
Moji první protézu platil zaměstnavatel, takže jsem dostal velmi slušný kloub a chodidlo od firmy Otto Bock. Horší už to bylo s objímkou. S touto protézou jsem odjel do Chuchelné na rehabilitaci. Tam mě bylo po pár dnech zakázáno rehabilitovat a to kvůli nevyhovující a špatně provedené objímce. Naštěstí jsem byl seznámen s panem Alexem, který mě odvezl za svým protetikem panem Šefčíkem na Slovensko. Od pana Šefčíka jsem odcházel jen s vycházkovou holí.
Od té doby berle při chůzi s protézou vůbec nepoužívám. Ještě v Chuchelné mě pan Alex zařídil nový kloub Smart IP od společnosti Blatchford, se kterým byla moje chůze daleko lepší a přirozenější. Následoval kloub Adaptiv a daleko lepší chodidlo od stejné firmy. S těmito kvalitními komponenty a špičkovou objímkou od pana Šefčíka, jsem bez velkých problémů zvládal nejen běžnou chůzi, povinnosti v zaměstnání, práci kolem domu, ale i celkem náročné výšlapy s rodinou po Jeseníkách, Tatrách, Šumavě nebo Alpách-2600m.
Potom, co bohužel pan Alex zemřel, jsem nějakou dobu chodil na protetiku, která byla blíž mého bydliště. Tato protetika preferovala výrobky od společnosti Otto Bock. Byl mi schválen kloub C-Leg. I když je to kvalitní kloub avyhovoval mi, tak chodidlo a hlavně objímka tak dobré nebyly. Po tomto kloubu mi byl schválen Orion od firmy Blatchford. Ale to už jsem byl zpět u Libora Alexe, za což jsem moc rád. Momentálně chodím na kloubu Smart IP+.
Chtěl bych poděkovat všem zaměstnancům Protetiky PROTALEXA za jejich vřelí přístup, skvělé a profesionální jednání a za vše, co pro nás dělají.
Děkuji Vám
Mareček Petr
Podobné příběhy
Když mi bylo třináct let, změnil se mi od základu život. 10. června 1997 jsem chtěl vyjet odpoledne na kole s bratrem na ryby. Svoje kolo jsem měl sice doma, já ale chtěl mámino horské kolo. Musel jsem ji přemlouvat, aby mi ho půjčila. Nebyla z toho zrovna nadšená, ale když jsem jí slíbil, že budu opatrný, nakonec tedy svolila…
menuji se Martin. V červenci roku 2002 jsem si při pracovním úrazu pořídil mou první zlomeninu v životě. Jaké bylo mé překvapení, že ze zlomeniny se vyklubala amputace LDK nad kolenem. V ten moment jsem si nedokázal představit život bez mých koníčků…
„Dlouhou dobu jsem žila život staré nemohoucí paní zavřené v malém bytě, ne život ženské v nejlepších letech“. Jmenuji se Eva a o nohu pod kolenem jsem nepřišla následkem úrazu či nehody, ale díky nemoci. Od 23 let bojuji s revmatoidní artritidou a artrózou, což jsou velmi bolestivá onemocnění…
Zdeněk s amputací levé dolní končetiny absolvoval svatojánskou cestu na běžném turistickém kole do Santiaga de Compostella….
Jmenuji se Marek a v 16 letech jsem prodělal amputaci levé dolní končetiny v bérci (tj. pod kolenem) po mnou zaviněném střetu s vlakem. Nebudu nikomu říkat, že můj život je stejný…
Jmenuji se Petr a o nohu nad kolenem jsem přišel před 23 lety následkem pracovního úrazu. Z jeřábu na mě spadl dvou tunový plech . V nemocnici jsem se probral po čtyřech dnech s nohou zavěšenou a v železech. Lékař mi sdělil, že operace trvala devět hodin, zranění byla velmi devastující a že došlo k velké ztrátě krve. I přes veškerou snahu lékařů mě musela být noha po dvou týdnech amputována.
Blíže normálnímu životu