Jmenuji se Marek a v 16 letech jsem prodělal amputaci levé dolní končetiny v bérci (tj. pod kolenem) po mnou zaviněném střetu s vlakem. Nebudu nikomu říkat, že můj život je stejný, úplně v pohodě a vlastně se mi nic nestalo. To bych samozřejmě lhal. Ale život může být poměrně bohatý, pokud se člověk naučí pár zásad, které ho životem „bez nohy / s nohou“ tzv. protáhnou. Sepíšu pár z nich, které mě mým životem protáhly k mojí spokojenosti: Zásada č. 1 – ať už se vám na tom chodí sebelíp a cítíte se s tím sebekrásněji, pořád je to umělá hmota, které se musíte podvolit vy a pokud dá noha signál: Odpočívej!, tak nic jiného neuděláte. Toto je opravdu těžké si nastavit v hlavě a dodržovat. Zásada č. 2 – při dopadu z výšky větší jak 1 m na protézu, se protéza zlomí – v podstatě pokaždé! Zásada č. 3 – udělat autoškolu a následně řídit auto se s tím víceméně bez problémů dá, i když instruktor ze startu lekcí má velmi vyděšený výraz, když mu oznámíte, že máte poněkud horší cit na spojce. Zásada č. 4 – fotbal se hraje blbě, ale nic nikomu nebrání si udělat trenérské licence a stát se fotbalovým trenérem. Jako já. Zásada č. 5 – na velké taneční výkony to není, ale na koncerty a festivaly se dá jezdit normálně dál. Zásada č. 6 – vystudovat vysoká škola se dá. Stejně tak najít a udržet si práci. Obojí je někdy stejně otravné s nohou i bez nohy! Zásada č. 7 – holkám to nevadí. Zásada č. 8 – Nelitovat! Někdy je to těžké, ale pořád je to život, a že ho můžeme žít, je super. Jen je potřeba si to uvědomit.