„Dlouhou dobu jsem žila život staré nemohoucí paní zavřené v malém bytě, ne život ženské v nejlepších letech“. Jmenuji se Eva a o nohu pod kolenem jsem nepřišla následkem úrazu či nehody, ale díky nemoci. Od 23 let bojuji s revmatoidní artritidou a artrózou, což jsou velmi bolestivá onemocnění, která mají za následek degenerativní onemocnění kostí, kloubů a měkkých tkání. Mám za sebou 14 operací, jen kotník mi operovali za posledních 7 let, s většími či menšími úspěchy, 8x, kde počítám i finální operaci – amputaci.

Poslední  tři roky jsem skoro nechodila, kotník se úplně rozpadl, pohromadě ho držely pouze šrouby a dráty, které moje tělo ale odmítalo přijmout. Poslední kapkou bylo, že se mi otevřela tři roky stará jizva na plošce nohy a začal z ní vytékat hnis, krev a kousky kostí.

Rozhodnutí, nechat si amputovat nohu, nebylo pro mě jako ženu samozřejmě vůbec lehké, ale pozitiva převažovala nad negativy a když přece něco nefunguje, je třeba se toho zbavit, no ne? Protéza je pro mě v tuto chvíli novinka, mám ji pouze 10 dní, ale již nyní mohu s velkým nadšením posoudit, jak mi změnila život k lepšímu. Co k lepšímu, k tomu nejlepšímu, co mě za posledních pár let potkalo. To, že se mohu pohybovat po bytě bez berlí, je neuvěřitelně krásný pocit. Konečně mohu doma normálně fungovat. Asi se budete smát, ale první, co jsem udělala, byl úklid celého bytu :D.

Už se moc těším na pěkné počasí, kdy se vypravím na procházku se svými dvěma fenkami, které si už ani nepamatují, kdy se s paničkou naposledy prošly. Zpočátku plánuji krátké trasy, které budu postupně prodlužovat. Mým vysněným cílem jsou Hukvaldy. Pro někoho sranda procházka, pro mě vysněný cíl a začátek.

Závěrem: „Není nad to mít skvělého partnera, rodinu, přátele, lékaře a ty nejlepší protetiky v Česku i na Slovensku,  mám opravdu velké štěstí“ a já za to všem moc děkuji“.